V ČEM TKVÍ ZÁVISLOST NA VAŘENÉ STRAVĚ

    Úplně jednoduše. Maminčina buchta je prostě nejlepší. Lpěje ódy naše nevědomí (taktéž mu říkám stín). Maminka a náš stín mají vždy pravdu.  A jsme v loji. Co s tím? Na začátek stačí uvědomění a přijetí. 

    Jako když jsem nakupovala na farmářských trzích. Dostala jsem chuť na sladkost. Byli vedle sebe dva krásní, hnědí chlapíci. Jeden pěkně naducaný, vyhnaný vinným kamenem, třtinovým cukrem proslazený buchťák (jaký umí moje máma) a vedle se krčil mini raw dortíček, chudáček zakrnělý, živých enzymů plný. Hádejte, kdo souboj o moji přízeň vyhrál…. No jasně, domů jsem si šupajdila s maminčiným buchťákem, a pak ta známá slast na jazyku. A o to jde, staré známé, dobré chutě, připomínající blaho domova. Jenže pak následovalo těžké břicho. A tak to zkrátka u těch závislostí tady na Zemi funguje. A třeba příště přijde uvědomění dřív než můj stín…

        

Foto dortíku od kamarádky, která výborně peče.       Foto raw dortíku, co dělají kluci ze Živého Pokušení,

Petra Kozákové více na https://dortiky.vahy-dychl.cz/        Více na https://www.zivepokuseni.cz/products/mangovy-dort/